Blaník je poutní místo opředené legendami

Blaník je legendární vrch ve Středočeském kraji. Nachází se asi 10 kilometrů jižně od Vlašimi, na území Louňovic pod Blaníkem. Je opředen pověstmi o blanických rytířich.

Blaník je součástí chráněné krajinné oblasti CHKO Blaník. Nejvyšším bodem je vrchol Velkého Blaníku (638 m n. m.), naopak nejnižší bod je tok řeky Blanice v Ostrově (366 m n. m.).

Masiv Blaníku tvoří dva zalesněné skalnaté vrchy Velký Blaník a Malý Blaník (564 m n. m.). Velký Blaník je charakteristickým bodem rozsáhlé zvlněné krajiny, která tvoří přechod mezi Středočeskou pahorkatinou a Českomoravskou vrchovinou. Velký Blaník je nejvyšším vrcholem Mladovožické pahorkatiny, která je východní částí Vlašimské pahorkatiny.

Velký Blaník jako poutní místo

Velký Blaník byl osídlen již před začátkem našeho letopočtu. V 5. století př.n.l. v době halštatské zde bylo hradiště kruhového tvaru se dvěma řadami mohutných kamenných valů jejichž zbytky jsou dodnes patrné okolo vrcholu, později tvrz a pravděpodobně dřevěný hrad. Rokem 1404 se datuje počátek poutí na horu.

V letech 1868–1871 se zde konaly tábory lidu za české státní právo. Odsud byl vylomen v roce 1868 i jeden ze základních kamenů Národního divadla.

Rozhledna na Blaníku

Na vrcholu stojí 30 m dřevěná rozhledna z roku 1941 ve tvaru husitské hlásky. Lze z ní shlédnout nejen blízké okolí, západním směrem podstatnou část Středočeské pahorkatiny, nazývanou Českou Sibiří, západní vrcholy Českomoravská vrchovina s dominujícím Strážištěm, severovýchodně město Vlašim a Posázaví.

Při optimální viditelnosti je možno jihozápadním směrem dohlédnout až vrcholů Šumavy a na severozápadě spatřit Prahu a poblíž Prahy stojící vysílač Cukrák.

Malý Blaník

Na vrcholu se nalézají zbytky středověkého hrádku, který byl dobyt husity roku 1420. Na Malém Blaníku (dříve Holý vrch) se nachází také zřícenina poutní kaple svaté Máří Magdaleny. Stavba byla dokončena v roce 1753 (poutě se zde konaly ovšem již v první polovině 16. století), zrušena pak v roce 1783 nařízením císaře Josefa II.

Půdorys kaple tvoří osmiúhelník komponovaný do elipsy s přiléhající sakristii na severovýchodě, pod níž bývala jeskyně s poustevníkem. Uprostřed zříceniny dnes roste obrovský smrk starý cca 160 let, kterému se říká Mnich.