Německo - oblast Dolní Sasko, Hamburk (II.) - Vlastní metropole Hamburk: 1. část

9. duben 2007  Redakce MS   Destinace  2944 zobrazení  634 slov

Cestopis popisuje putování na kole oblastí severoněmeckého Dolního Saska (Niedersachsen). Tato část popisuje cestu do Hamburku (Hamburg), následuje reportáž přímo z města.

Vlak s námi zajel do haly hlavního hamburského nádraží. A my paradoxně nevíme, jestli tady máme vystoupit a nebo dojet až na naši cílovou stanici, jež je napsána na naší jízdence - Hamburg-Damtor.

Reklama

Paradoxně tady vlak stojí dlouho, mění se lokomotivy. Mysleli jsme si, že vlaková souprava tady končí, později jsme zjistili, že vlak jede až na ostrov Sylt do města Westerland. Což v tu chvíli jsme také nevěděli, že Sylt je severofríský ostrov známý svými písečnými dunami. To jsme zjistili až později.

Tak nakonec jsme ve vlaku setrvali. Ani nevím proč. Z tohoto čekání mě alespoň zaujala jedna věc. Díval jsem se na mladíka v oranžovém obleku, jak zametá nástupiště (Bahnsteig). Nevím proč, ale přemýšlel jsem o tom, že já jsem poprvé v Hamburku, zatímco on tady žije. Zase je pravda, že asi žije jenom tady, každý den chodí do práce zametat a o dalším dění okolo něho moc neví. Což mou úvahu později potvrdil jiný kluk, ale to skutečně později.

Tak konečně jsme na Damtoru. Malé nádraží kousek od hlavního, kde vlak naopak staví jen dvě minuty. Zatímco jsme na hlavním nádraží v poklidu mohli si vyndat ze soupravy naše kola a další zavazadla, tady to všechno bylo ve spěchu. Všechno vyhazujeme ven a... No prostě, zase jsme to projeli... Společnost nám dělali starší němečtí manželé, kteří nastoupili rovněž s koly v Berlíně-ZOO a jeli s námi až sem.

Vlak odjíždí. My si v klidu znovu skládáme tašky na nosiče kol a začínáme přemýšlet, jak to udělíme se zpáteční rezervací pro naše kola. My sice máme otevřenou zpáteční jízdenku, ale do Euro City potřebujeme si koupit zvláštní rezervační jízdenku pro kolo. Chvíli bloudíme nádražní halou, abychom nakonec zkonstatovali, že to necháme osudu. Nyní to řešit nebudeme. Prostě se uvidí.

Kupodivu jsme kousek od centra. Přejíždíme křižovatku a míříme k městskému jezírku, k Alsteru (Alster). Jsem nadšen, protože jsem na místě, které znám letmo z pohlednic. Vodní plocha, uprostřed vodotrysk, okolo nábřeží honosné domy. Tady je centrum. Pokládáme si kola o zábradlí, fotíme se, vychutnáváme jedinečnost okamžiku.

Až když jsme se nabažili tohoto místa, vydali jsme se na kolech po nábřeží. Míjíme stánky, lidi relaxující na lavičkách... Je tu živo. Kupodivu se udělalo hezky, svítí sluníčko. Různě zastavujeme, díváme se kolem sebe a vychutnáváme. Intuitivně zamířím určitým směrem a jdeme k radnici.

U ní je přeplněno. Je tu trh, mnoho turistů, klikatí se tady autobus. Opět tady stavíme, okukujeme okolí, fotíme. Poté se projíždíme ulicemi okolo radnice, abychom to tady poznali. Octli jsme se na nákupní třídě, vypadá jako každá druhá v německém městě. Poté míříme zpět k hlavnímu nádraží a u něho přemýšlíme, jak se dostat k přístavu. Všude je živo - hodně aut a lidí.

Cestopis byl psán 11. listopadu 2003


Reklama

Hodnocení

Zatím nikdo nehodnotil