První část velkého cestopisu o Skotsku. Příjezd autobusem do Londýna

Po mé poslední cestě po Slovensku v roce 2005 jsem v únoru 2007 se rozhodl udělat samostatně velkou okružní cestu po britském ostrově.

A šel jsem na to odhodlaně. Vycvičen podobnými výlety jsem věděl, co a jak. Jak taková cesta probíhá, co je k ní potřeba. Ani mě tentokrát nezrazovalo období, ve kterém jsem se rozhodl Skotsko a pak Anglii navštívit. Byl jsem přesvědčen o tom, že ať pojedu v létě nebo v zimě – tam na severu bude prakticky počasí stále stejné, nebo spíš obdobné. Déšť, chladno, zataženo, v lepším případě oblačno. Bylo tomu tak…

Nebýt mé návštěvy Londýna v červenci 2005, asi bych se na samostatnou velkou cestu po Anglii a Skotsku netroufl. Funguji systémem, že nejprve vyzkouším v cizí zemi nějaké velké město, nejlépe to hlavní, a pak teprve se vydávám objevovat "venkov".

Spočítal jsem si náklady na cestu a vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl vyrazit na tento výlet bez jakýchkoliv příprav a v co nejkratší době od rozhodnutí, využil jsem do Londýna autobusové přepravy – Student Agency.

Už jsem to absolvoval ve zmiňovaném roce 2005, takže jsem věděl, co mě čeká. Odjezd z Prahy – Florenc ve středu 7. února 2007 v 17 hodin, resp. v 17.30 (samozřejmě bylo zpoždění), a poté cesta přes Německo (Norimberk-Nürnberg, Frankfurt nad Mohanem, Kolín nad Rýnem-Köln a Cáchy-Aachen). Poté zhruba ve tři hodiny ráno už ve čtvrtek nenápadný přejezd po dálnici do Belgie.

To se dá poznat třeba tím, že se změní silniční ukazatele, zhorší se povrch silnice, ale hlavně jsou na dálnici světla, tedy pouliční lampy. Celkově v celé Belgii jsou osvětlené dálnice.

Zajímavostí je i to, že zrovna ten den byl v Belgii sníh. Což není standardem. Ale počasí si v poslední době dělá co chce, takže asi nemá smysl se divit…

V Belgii se jede směr Lutych-Liége-Lüttich, Brusel-Bruxelles-Brussel, Chent-Gent-Gand a pak u pobřeží Severního moře se to stočí do Francie, do Calais. Tady je evropský kontinentální přechod do Anglie – Eurotunel.

Přijeli jsme ráno po šesté hodině do velkého areálu, pak vystoupili, šli se odbavit k Angličanům a pak se opět "nalodili". Autobus vjel do "vlakového kontejneru" a zhruba 40 minut nás vlak veze tunelem. Pak se vjede do Anglie. Je o hodinu méně. A překvapivě sněží a prší. Prostě je hnusně…

V Anglii se jezdí na opačné straně než u nás, v kontinentální Evropě. Po dálnici míříme na Londýn-London. Mám s sebou jen jedny boty. Nečekal jsem, že se budu brodit sněhem. Zrovna v Anglii. Evidentně to ale překvapilo i samotné Angličany. Pro ně už pět centimetrů sněhu byla katastrofa dne!

Vjíždíme do Londýna. Pokud jste tady poprvé, jistě budete překvapeni. Nekonečné řady malých domků s fasádou z červených cihel, obchůdky, změť aut, dvoupatrových červených autobusů a různých etnik. Ano, počítejte s tím, že v Londýně si můžete připadat jako v USA. Černošského obyvatelstva je tady opravdu hodně…

Pokračování příště