Rakousko - oblast Dolní a Horní Rakousy (I.) - Předmluva

Cestu jsme uskutečnili v červenci 2002 a trvala sedm dní.

Na kole přes Alpy i podél Dunaje

Tahle cesta byla zvláštní. Myslel jsem si, že bude stejná jako před dvěma roky. Nebyla. Teprve v průběhu cesty jsem přišel na to, že ani být nemůže. Vždyť jsme v jiné zemi.

Ano, v Rakousku je všechno psáno německy, všude kolem nás je typická středoevropská krajina, domy, lidé. Ale je to jiné než v Německu. Nikdy jsem si to nemyslel, ale Rakousko a Rakušané jsou jiní než Němci.

Mají blížeji spíše k nám, Čechům. Pominu-li česká příjmení rakouských rodinných firem (Tichy, Zamecnik apod.), možná hezčí auta, opravené domy a čisté silnice; to nejdůležitější, naturel lidí, celková atmosféra žití, to je to, co oba naše národy mají společného. I v tomto se Rakušané od Němců liší.

Tahle cesta ale měla i jeden podstatný rozdíl. Reliéf nebo chcete-li konfiguraci krajiny. Když se vydáváte cestovat na kole, je to dost podstatné, neboť vás ovlivňuje celou dobu vaší cesty. Zatímco ve východním Německu nám cesta ubíhala poměrně rychle, protože jsme jeli po táhlých rovných silnicích s minimálním, spíše žádným převýšením, tady v Rakousku nám každý úsek trval věčnost.

Pominu-li první dva dny relativní roviny kolem Vídně, tak potom následovaly jen vrchařské prémie. Ačkoliv dalším významným úsekem byla cesta podél Dunaje, ani tady naše putování nemělo hladký průběh. A závěrečný spurt se stal neočekávanou lahůdkou, kterou, jak jsme se s Pavlem shodli, ještě nikdy neochutnali.

Absolvovaná trasa po spolkových zemích Dolní a Horní Rakousy se pro nás stala i osudovou. To jsem si uvědomil až začátkem srpna 2002. V severním Rakousku, přesně v těch místech, které jsme projeli, byla povodeň. Záplavy zpustošily krajinu, opravené, líbezné, milé domy a ulice. Přesně to, co jsme v průběhu celé naší cesty obdivovali.

Ani na okamžik jsme v tu chvíli a na těch místech nezapochybovali, že za pár dnů to může zde vypadat jinak. Pamatuji si dobře, jak jsem si řekl: Vybudovali si blahobyt, teď si ho užívají a odpočívají. Z pohledu dějin, jsme měli jedinečnou možnost ještě vidět to, co dnes už místy nestojí, vypadá jinak a už to nikdy takové nebude, jak jsme to ještě mohli vidět.

Naštěstí mám fotky, které zachycují jedinečné okamžiky naší výpravy. Aby celkově celá cesta byla zachována, alespoň ve vzpomínkách, vznikl tento cestopis. Díky za to všechno.