Rakousko - oblast Dolní a Horní Rakousy (IX.) - Třetí den: Gutensteiner Alpen: 3. část

Momentálně jsme jeli zase z kopce. Slyšíme zvonění a napadne nás, že tady budou někde krávy. Co třeba Milka? No, ve Švýcarsku sice nejsme, ale je to podobné...

Krávu nakonec skutečně zahlédnu a vidím i skupinu důchodců, jak si to šlapou z kopce dolů k nám. Klasičtí turisté. Starší pánové a dámy mají hůlky a jsou typicky oblečeni do lesa na túru. To mě docela pobaví. Navíc se před námi rozevřela krajina a v dáli vidíme nádherné siluety kopců. Pohádka.

Jedeme z kopce a před sebou vidíme opět ve výšce kostel. Podíváme se s Pavlem na sebe a zapřemýšlíme, zda nás silnice do těchto míst zavede. Opravdu zase do kopce? Po chvíli se vyjasnilo a skutečně jsme museli šlapat hezky do kopečka. Když jsme se přece jen do těchto míst dostali, zjistili jsme, že je to poněkud větší stavba.

Jsou tu auta, hospody, z kostela akorát vycházejí lidé. Zastavujeme a vytahuji mapu, abych se podíval, kde to jsme. Čtu, že celou dobu jedeme po staré historické Dolnorakouské barokní silnici a nyní jsme na poutním místě Wallfahrts-Kirche v obci Hafnerberg. No jistě. I název vypovídá o skutečnosti tohoto místa - Hafnerův kopec...

Dlouho se tu nezastavujeme a pokračujeme v cestě. Tentokrát si odpočineme, protože pojedeme hezky z kopečka. Mám radost, protože tohle miluji. Dlouho šlapete nahoru, abyste pak mohli zase jet dolů. Sjíždíme po klikatící se silnici poměrně hodně do údolí.

Jde to tak rychle, že si ani nestačím vychutnat okolí. Jednou přece jen zastavím a snažím se načerpat energii pohledem na mohutný kopec, který se tyčí přede mnou (Hocheck 1037 m.n.m.).

Je po všem. Dojeli jsme na křižovatku a odbočujeme doprava. Napojili jsme se na silnici číslo 18 a šlapeme do Altenmarktu (a.d.Triesting). Tentokrát jedeme po relativní rovině. Silnici lemují domy po obou stranách a vlastně zase jsme sevřeni v údolí okolním pohořím. Dívám se kolem sebe a divím se, že tu všichni mají takové domy.

Na to, že jsou to vlastně jen vesnice, tak tu lidi jsou "za vodou". Všímám si, že i někteří mají na zahradě bazén a také ho dneska využívají. Při pohledu na veselící děti u jednoho z bazénu si říkám, proč se tu tak plahočím a dřu, když bych mohl někde u nás doma v Čechách taky odpočívat.

Dojeli jsme až do Kaumbergu, kde zastavujeme u hostince. Není to klasická hospoda. Je to spíš starý dům, v kterém, v přízemí, je jedna místnost a ta slouží jako "občerstvovna". Pavel se rozhodl, že si koupí pivo a pravděpodobně to bude místní - Heinfelder Bier. Je to venku napsané na ceduli. Otevíráme dveře a vcházíme do chodby.

Nikdo nikde. Dovolím si zajít až na dvůr. Hlasitě spolu mluvíme, protože chceme zaujmout a dát o sobě vědět, že tu jsme. Skutečně během chvilky přijde žena ve středních letech a ptá se nás, co si dáme. Mezitím jsme už v místnosti a pohotově si žádáme pivo. Vyndá láhev z lednice a Pavel "zacáluje" přes dvě eura. No, pivo tu mají drahé. V klidu si ho vypije před domem a než odjedeme, zastaví tu ještě traktorista se svým zemědělským vozidlem. Ale my už na nic nečekáme a hurá dál.

Pokračujeme po stále stejné silnici a reliéf krajiny je rovněž stejný. Je klidné pozdní odpoledne, při jízdě na kole se stačíme dívat kolem sebe a obdivuji krajinu. Kopečky jsou opravdu pěkné a lákavé k bližšímu prozkoumání... Jedeme celkem v pohodě, pravděpodobně nás už nějaké to výrazné stoupání dneska nečeká, protože začínáme přemýšlet o dalším našem přespání v přírodě "pod širákem".

A skutečně jedeme z kopce dolů, takže si můžeme pěkně užívat pohodové jízdy, a to asi pět kilometrů. Proti nám, do kopce, si to najednou šlapou na svých silničních kolech dva borci a jde jim to pěkně. Naopak mě předjíždí zase jiný, který si to sviští opravdu zkušeně. No, asi je místní, takže to tady zná a pravidelně trénuje. A Pavel? Ten mi také ujel, je vždycky vpředu. Jede mu to rychleji.