Rakousko - oblast Dolní a Horní Rakousy (VII.) - Třetí den: Gutensteiner Alpen: 1. část

Pokračování unikátního podrobného vyprávění z cyklovýpravy po spolkové zemi Dolní Rakousy. V této části se vypravíte do alpského předhůří - pohoří Gutensteiner Alpen. Dozvíte se, jak vypadá krajina, jaké nástrahy čekají na cykloturistu v náročném horském terénu. V další části následuje návštěva města St. Pölten a dunajských výletních center Melk a Ybbs.

Probouzel jsem se do sobotního rána. A bylo hezky. Dnes se skutečně dalo počítat, že bude parno, doslova hic. Teploty se vyšplhají až k 30 stupňům a společně s Pavlem budeme nuceni v tomto počasí šlapat do pedálů našich jízdních kol. Po snídani jsme tedy nasedli na sedačky a rozjeli se zpět na hlavní silnici.

Poměrně pomalým tempem jsme ukrajovali stovky metrů z naší zatím nekonečné cesty. Jedeme po rovině, blízko nás dálnice, koukáme přímo na ni. Nás mezitím předjíždí auta a v tu chvíli lidem uvnitř závidím, že se vozí, zatímco já se "dřu". A ejhle. Předjede nás cyklista na super silničním kole a my mu suverénně nestačíme. Uznale oceníme jeho výkon a dál si pokračujeme svým tempem.

Najednou jsme nuceni se zastavit a počkat až na semaforu se rozsvítí zelená. Ocitli jsme se na stavbě kruhového objezdu, kde se citelně snížili podmínky pro plynulou a bezproblémovou jízdu. Když vidím, že auta na protější straně už stojí, zatímco my stále máme červenou, už se rozjíždím.

Auta čekající za mnou mě stejně za chvilku předjíždí. Mám malé problémy s rovnováhou, neboť jedu po provizorní asfaltové vrstvě a v uměle úzkém pruhu vozovky. Naštěstí to všechno dopadlo dobře a za okamžik jsme už na kraji další obce - Ebreichsdorf.

Projíždíme jí pomalu, potřebujeme najít nějaký obchod a sociální zařízení, v kterém bychom se mohli umýt. Nakonec zastavujeme u supermarketu a než si dojdeme nakoupit, tak se postupně jdeme vyčistit zuby do kulturního domu. Je dost podobný těm našim, českým.

Dokonce na desce vtisknuté v omítce je napsán rok dostavby: 1972. Vstupuji do prostorné haly a nakouknu do hospody. Sedí tam už pár štamgastů, kteří jakmile mě spatří, tak mě okukují. Nevšímám si jich a hned raději otevírám dveře od pánského WC. Je tu čisto, umyvadlo se zrcadlem a mýdlem, takže super podmínky pro ranní hygienu, i když už je k poledni.

Po nezbytné procedůře se vracím zpět k supermarketu. V ruce držím lahve s vodou, kterou jsem si načepoval z kohoutku. Je spalující horko. Na parkovišti postupně dojídám nakoupené jídlo, zbylé schovávám, včetně broskví. Vydáváme se na další cestu.

V centru, v Ebreichsdorfu, na křižovatce odbočujeme doprava. Směr Baden, silnice číslo 210. Šlapeme do pedálů našich kol po celkem poklidné hlavní silnici, která se vine úrodnými poli. Občas nás předjede nějaké auto, naopak my zase pomalý traktor. Prostě jsme někde na půl cesty v klasické venkovské krajině.

Zaujal mě fantastický pohled na alpské pohoří, které vidíme přesně naproti sobě a pomalu se k němu přibližujeme. Jsou to Gutensteiner Alpen a část Wienerwaldu - pohoří připomínající české Krkonoše. O klasické skalnaté Alpy s ledovci a štíty, z kterých je až strach, nemůže být ani řeč.

Přijíždíme na velkou křižovatku, jenž mi připadá, jako bychom se ocitli v Americe. Sice nevím proč, ale zaujala mě. Možná tím, že se tady křižují opravdu dvě hlavní silnice, navíc je tu dálniční přivaděč opět na A2 - dálnici, kolem které se neustále "motáme".

Jsme nuceni zastavit, máme červenou. Semafory se houpou na laně, které je zavěšeno na sloupech a kymácí se ve vzduchu. Všímám si, že takto vyřešena světelná signalizace je ze všech směrů. Čekání na zelenou si krátím koukáním kolem sebe. Můj zrak spočine na mladé dvojici, která si sedí v kabrioletu vedle nás a rovněž čeká na možnost odjet. Zase se přistihnu, že jim tak trochu závidím. V pohodě si sedí v autě, zatímco já musím v tom dnešním skutečném vedru šlapat kamsi do hor.

Konečně jsme dostali volno přejet křižovatku, míjíme na levé straně autosalon, podjíždíme dálnici a jedeme opravdu jen kousek a jsme na kraji města Baden. Už zdálky jsou vidět bytovky na způsob paneláku. Sjíždíme z hlavní silnice, jež se "převtělí" v rychlostní čtyřproudový obchvat. Odbočujeme do města. Klidnou ulicí jedem z kopce a stavíme na čerpací stanici. Přemýšlíme kudy asi na náměstí, protože opravdu toužím si tohle lázenské město alespon trochu prohlédnout.

Tak tedy opět dávám na intuici a po projetí viaduktu zatočíme doprava. Skutečně jsme se ocitli na malém kruhovém objezdu a jsme asi na náměstí. Je před sobotním polednem a tady je skutečně čile. Probíhají tady trhy, spíše vetešnictví. Celé prostranství je zaplněno obchodníky, kteří si sedí na židličkách pod slunečníky a na kempových stolcích mají snad úplně všechno. Od hrnečků po dečky.

Zastavujeme u tramvaje, což je vlastně něco jako vlak - příměstská doprava do Vídně. Je to podobné německému S-Bahnu. Rozdíl je v tom, že tohle je skutečně tramvaj. Pravděpodobně to bude regionální železnice přizpůsobena jak na klasický městský kolejový provoz, tak i na regulérní železniční kolejnice. Kola si opíráme o dopravní značku a postupně si jdeme celé náměstíčko obejít.