Španělsko - oblast Katalánsko a Barcelona (III.) - Devátý den: Barcelona

Do Barcelony přijíždíme vlakem na Estación kolem desáté hodiny dopolední, ze 100 km vzdálené Tarragony. Dnešní prohlídka katalánské metropole bude skutečně honička. Už kolem půl třetí musíme odjíždět opět vlakem dál na Sever, do letoviska Calella de Mar, protože kolem sedmé večerní už se vydáme zpět domů do Česka. Zajistili jsme si totiž přes českou cestovní kancelář odvoz autobusem.

Protože jsem v Barceloně už jednou byl, tak dobře vím, kam se vydat. V mapě vyhledám přímou ulici ke stavebnímu skvostu architekta Gaudí a od nádraží svižným krokem jdeme k Sagrada Familia. Výrazná katedrála, která nebyla dokončena a pozvolna se tak děje. Ale opravdu pozvolna. Mám pocit, že ani není pořádná chuť dokončení, neboť by tak Barcelona přišla o jednu zajímavost. A proč to dělat, že?

Slunce pálí, je horko a my se pěšky snažíme dostat spletí pravoúhlých ulic na Katalánské náměstí (Plaza de Catalunya). Postupně se tam dostaneme přes kulaté náměstí Plaza de Tetuan a pak přímou širokou třídou Gran Via de les Corts Catalanes. Na Katalánském náměstí je spousta krásných fontán, které večer vytvářejí příjemné představení: světelné efekty a do znějící hudby více či méně, různorodé vodotrysky. Je tu i park a v podzemí křižovatka metra.

Z náměstí jdeme známým barcelonským bulvárem - Las Ramblas. Velmi dlouhá třída, něco jako pražské Václavské náměstí. Po obou stranách vysoké domy, jízdní pruhy pro auta a uprostřed pod stromovou alejí pěší zóna. Všude stánky nejen s občerstvením, ale i různí pouliční prodavači a umělci. A právě tady je pověstná další zajímavost Barcelony.

Ulice je rozdělena na úseky, z kterých nejvíce vyčnívá Rambla de les Flors. Už podle názvu lze poznat, že se tady prodávají květiny všelijakých barev a odrůd. Pak jsou tu i živé sochy, nebo-li převlečení, nalíčení a namaskovaní lidé, kteří nehnou ani brvou. Pokud jim ale hodíte nějakou tu minci, změní postoj a opět nehybně čekají na další cinkot peněz. I pokud se s někým z nich budete chtít vyfotit, zaplatit musíte rovněž.

Ramblas je i třídou, kde se hodně krade. Častou praktikou je, že ženy (většinou cikánky) v pestrobarevných šatech, vám nabídnou květinu. Jakmile se s ní dáte do hovoru či dohadování, další z organizované skupiny vás okrade. Pozor tedy na různé ledvinky, kabelky apod. Nerozpakují se vám tohle všechno i sprostě odříznout nožem. Nečekejte žádného dovolání. Pokud neumíte španělsky, dá se říci, že jste ztraceni. Vlastně tady se hodně mluví katalánštinou, která je od vlastní kastilštiny (základ vlastní španělštiny), vzdálenější-jinačí.

Nedošli jsme až nakonec Las Ramblas, protože jsem měl v plánu jít do historické čtvrti Gótico. Starobylé město se spoustou kostelů a náměstíčky. Náměstí Sant Jaume je jevištěm všech důležitých událostí městského a regionálního života. Ze spletí uliček středověkého města jsme se vydali po ulici Via Laietana k nábřeží Moll de la Fusta. Právě tady je velmi krásně. Jsou tu palmy a čerstvý velmi osvěžující vánek od moře. Zároveň je tu skvělý pohled na přístaviště.

V přístavišti jsme šli na zdvihací most a dívali se na trajekt, který zrovna odplouval na Mallorku. Museli jsme však se zase hned vrátit na pevninu, protože se most rozpůlil a jeho protilehlá ramena se odděleně zvedala. Taky pěkný zážitek.

Čas neúprosně utíkal a tak jsme se ještě narychlo vydali k vysokému zdobenému sloupu, na jehož vrcholu je umístěna socha Krištofa Columba s pravou rukou nataženou k moři. Tohle gesto má symbolizovat objevení Ameriky. Jenže. Směr, kam ukazuje ruka, není Amerika, ale Afrika. Pokud by to mělo být správně, tak by musel ukazovat na pevninu. Což ale zase u mořeplavce by vyznělo negativně. Celý monument tu také není náhodou. Právě ze zdejšího přístavu Columbus se svou flotilou odjel objevovat Indii. Jak víme, později se ocitl na americkém pobřeží.