Španělsko - oblast Levanta a Valencia (III.) - První den: Peňiscola

Jedeme autobusem okolo promenády. Znáte ten pocit? Když vidíte něco poprvé, ani si neuvědomujete, na co vlastně koukáte. Neumíte se zorientovat, dát si to všechno dohromady, jste nedůvěřiví. Já alespoň ano.

Na pravé straně moře, blíže k nám písečná pláž s lehátky, které zajisté patří k některému z hotelů, vydlážděná promenáda, po které se projíždějí jezdci na kolečkových bruslích a běžci zde vykonávají svou nutnou rozcvičku, pravidelné stromořadí, lépe řečeno nádherně vysoké palmy. Přes ulici pak hotely. Skvostné stavby. Nádhera.

Srdce stavaře nebo architekta jen zaplesá. Skvělá inspirace pro svá vlastní budoucí díla. No prostě. Všude to vypadá, jak z dobrého amerického filmu. Taková Florida 2. Ale jistě. Je to tak! Evropská Florida nám vzniká na tomhle španělském pobřeží.

Všechno je nové. Nejmodernější prvky a komfort se tu kloubí dohromady, aby pak se sem mohlo jezdit, jak do klimatických lázní. Totiž tahle oblast je nově objevená. Veškerou výstavbu financuje Evropská unie z Bruselu. A také ví proč.

Turistický průmysl si všiml mírného podnebí této krajiny s průměrnou teplotou 20° C a třemi sty slunečními dny ročně. No není to nádhera? To je místečko!

Zastavujeme u jednoho hotelového komplexu. Připadám si jak v jiném světě. Je to úplně něco jiného, než na co jsem zvyklí. Nepopsatelný pocit. Stojím na chodníku a nasávám atmosféru. Doslova zírám na holku, která si to kolem mě "šine" na motorce.

Za ní pak jede kolona aut se španělskou espézetkou. Auta jsou omlácená, špinavá, zaprášená. Evidentně jim to nevadí. Jezdí tady všechno, dokonce i škodovka, ale hlavně seaty a citroeny. Najednou na druhé straně silnice zastavuje autobus.

Do místní linky nastupuje mladík, který do té doby seděl v poklidu pod palmou. Až když autobus odjel, hledal jsem zastávku. Nějaké označení. Nic. Prostě si s tím místní nelámou hlavu. Asi to znají nazpaměť, kde ten autobus zastavuje a ještě k tomu ví, kdy a kam to jezdí. No super, jestli to takhle bude po celém Španělsku, tak teda se máme s Lenkou na co těšit...

Ještě jsem si stačil se zájmem prohlédnout telefonní budku španělské národní telekomunikační společnosti Telefónica a pokoušel se přečíst informace ve španělštině. V tu chvíli se mi to líbilo. Pak konečně jsme se přemístili k našemu dočasnému domovu.

Bungalov se nachází v jedné z mnoha uliček, kde po obou stranách jsou samostatné dvoupodlažní domky s malou předzahrádkou, verandou a ve vnitř objektu hlavní místnost halového typu, dále dva malé pokojíky, sociální zařízení a kuchyň. Velice pěkné. Jedinou vadou byli mravenci (faraoni), kteří tu jsou doslova nastěhovaný. Proto nás ani nepřekvapilo velké balení spreje proti nim v koutu haly.

Najíme se z našich dovezených zásob z Česka a dívám se z okna domu do okolí. Všude vyprahlá půda, občas nějaký keř, v dáli vidím palmy a "nechybí" ani skládka komunálního odpadu. Pak konečně kolem druhé hodiny odpolední jdeme k moři.

Jen tak na lehko oblečeni jdeme objevovat místní pláže. Procházíme spletí uliček, které jsou plné penzionů a hotelů. Všude klid a pohoda. Je sobota odpoledne.

Pláž je téměř poloprázdná, je totiž "maňána", tj. odpolední klid všech Španělů. Voda Středozemního moře je teplá a je radost se v ní vykoupat. Moře je kupodivu klidné, žádné velké vlny. Vynikající je, že je dlouho mělko, takže postupuji dál a dál a už jsem skutečně velký kus od pobřeží, od nádherně široké písečné pláže.

Večer věnujeme procházce po pobřežní promenádě. Je plná rekreantů, všude pobíhají malé děti. Rychlé sportovní vozy jezdí sem a tam po ulicích, mládež na motorkách dovádí.

Španělé ožívají, je noc - bouřlivá a dlouhá. Z všude přítomných komplexů zní taneční samba a latinskoamerická hudba. Vejdeme do jednoho hotelové dvora, ve kterém kromě nádherného bazénu a plno lidí tančí mladý pár flamenco. Moc pěkné...