Španělsko - oblast Levanta a Valencia (X.) - Šestý den: Morella

Na dnešní den jsme si přichystali výlet do vnitrozemí, do skalnatých hor. Oslovil jsem delegátku z jedné české cestovní kanceláře a zaplatili si cestu autobusem do horského městečka Morella, které leží ve výšce až téměř 1000 metrů nad mořem.

Morella, ležící od Vinarós směrem do vnitrozemí 80 km, je bránou vedoucí do Valencie z Aragonie. Již v době Římanů zastávala úkoly obranné bašty. Jelikož leží tak vysoko, je obehnána dvoukilometrovými hradbami se třemi vstupními branami, a tak byla nedobytnou.

Branou Meteo se po 303 schodech dá dostat do středověkého jádra bašty. Do gotického chrámu Santa María, jenž byl vybudován k obraně těsně při zdi s kněžištěm z 15. století, vede jiné schodiště. Z někdejšího paláce kardinála Rama je dnes hotel.

V blízkosti tohoto městečka, ve valltortské rozsedlině, byly objeveny nástěnné kresby z doby kamenné - další ukázka prehistorického osídlení Pyrenejského poloostrova. Zvláštní pozornost si zaslouží jeskyně nazvané Civil, které objevil příslušník Guardia Civil, a Cueva de los Caballos se známými kresbami koní.

Z Peňiscoly jedeme autobusem přes Benicarló až do Vinarosu. Odtuď míříme na západ, přejíždíme dálnici A 7 a po silnici č. 232 stoupáme vzhůru. Po obou stranách jsou olivové háje. Strom vedle stromu. Krajina se pomalu ale jistě přeměňuje ve skaliska.

Silnice se klikatí a místy je velmi úzká a velmi nebezpečná. Nebylo by moc pěkné spadnout dolů ze svahu... V těsné blízkosti se staví nová modernější a hlavně širší silnice s mosty a tunely. Takže teprve až teď se Španělé rozhýbali a začínají investovat do nové komunikace. Neustále míříme nahoru, velmi rychle roste nadmořská výška a mě zaléhají uši. Je mi také špatně, pořád se silnice klikatí a my takhle jedeme přes hodinu a půl. Cesta mě absolutně nebaví.

Konečně autobus zastavil na malém parkovišti v nějaké osadě. Morella v celé své kráse se tyčí na kopci. Vystupujeme a ovane nás mírný studený větřík. Tady se teda pěkně ochladilo! Doslova horský vzduch. Pravda, v zimě tu padá sníh. Po deseti minutách jedeme a definitivně stavíme až těsně před bránou do města. Ihned mě zaujme římský aquadukt, spíše tedy to, co z něho zůstalo.

Vlastní městečko je vměstnáno do hradeb, které ho pevně sevřely a neumožňuje další rozvoj. Je to takový skanzen. Dalším lákadlem je originální zpracování šunky, tzv. sušená šunka. Jsou to velké kýty, které zrají ve sklepeních. Když vstoupíte do obchodu s tímto sortimentem, tak musíte mít neustále zakloněnou hlavu a koukáte nahoru ke stropu. Pravě tam jsou zavěšeny na hácích.

Velmi zajímavé je zdejší dodržování tradic. V údolí pod městem je úhledný hřbitov. Slouží jako park a místo nejen věčného odpočinku, ale i toho krátkodobějšího. Pokud v manželském svazku zemře jeden z páru, po zbytek života dotyčný(á) nosí pouze černé věci. Platí to i u mladých lidí.

Další zajímavostí jsou velmi rozšířené malované kachle, které slouží jako cedulky s označením ulic a domů. Jsou tu i slavnosti "fiesta", které mohou trvat od prodlouženého víkendu až do dvou týdnů. Konají se jednou či dvakrát do roka.