Třetí část velkého cestopisu o Skotsku. Glasgow a odjezd do Edinburghu

18. květen 2008  Redakce MS   Destinace  5981 zobrazení  682 slov

Cestopis. Glasgow je průmyslové město a přirozené centrum Skotska. Do hlavního města Edinburghu je to jen 70 kilometrů.

Pokračování cestopisu

Reklama

Probouzím se až ráno. Je tma, kolem šesté hodiny ranní. Už jsme ve Skotsku. Mám příjemný pocit. Už jen proto, že se konečně po dlouhé době v Edinburghu potkám s Blankou. To, že budu mít ve Skotsku na pár dní svým způsobem "přístav", je velmi pozitivní věc.

Vystupuji na autobusovém nádraží v Glasgow. Je sedm ráno. Šílená tma. Hala autobusového nádraží je velmi příjemná. Udělám ranní hygienu a jdu na ranní čaj do kavárny. Všichni čtou noviny. Posnídám své zásoby ze včerejší noci, nějakou buchtu. Potom jdu zjišťovat, jak to jezdí do Edinburghu. Konečně jsem také pochopil, že vzdálenost Glasgow – Edinburgh je jen 70 km. Cesta tak trvá jen 45 minut. A co je potěšující, autobus jezdí každých 15 minut!

Jdu se projít do města. Mám skvělý pocit. Jsem v Glasgow!

Jak to město popsat? Už z průvodce jsem vyčetl, že je to největší skotské město. Bývalá průmyslová metropole, která si našla nový směr – stát se kulturním a konferenčním městem. Nová pozitivní image.

A první mé dojmy? Ulice do pravého úhlu. Město v pahorkatině, tedy jdete nahoru a pak zase dolů. Široké ulice. Klasické administrativní domy. Nějaké centrum ve stylu náměstí nemá smysl hledat. Což jsem pochopil po nahlédnutí do mapy.

Bylo ale zajímavé sledovat, jak probíhá ranní špička. Bylo po osmé hodině a lidé spěchali do práce – do obchodů, bank a úřadů.

S tou bankou mě napadlo to, že bych mohl popsat velmi zajímavý jev. A to, že se ve Skotsku platí skotskou librou. Ta má stejnou hodnotu jako libra anglická. Jen to má jiný obrázek a napsáno, že bankovku vydala Bank of Scotland. A pak jsem ještě později zjistil, že v oběhu je několik druhů bankovek o stejné nominální hodnotě. Měl jsem třeba tři bankovky – 5 liber (pound). Ale všechny tři byly úplně jiné! Platily. A dobré je i to, že tady můžete platit platební kartou. Skoro všude…

Velmi příjemným zážitkem pro mě byla návštěva místního vlakového nádraží. Bylo typicky anglické? Spíš asi skotské! Hodně lidí, prodavači novin a kavárny nabízející ranní pečivo s kávou. Užíval jsem si atmosféru.

Pak mě to ale přestalo bavit a zhodnotil jsem situaci. Vracím se zpět na autobusové nádraží. Co se týče Glasgow, turista tady moc toho nenajde. Myslím tím nějaké extra památky. To se musí do Edinburghu!

A tak tam jedu. Nejsem si jistý, zda si musím koupit jízdenku v předprodeji nebo až v autobuse. Mladík za pultem mi říká, že v autobuse. Jak jsem již psal, ten jezdí každých patnáct minut. Nastoupil jsem, zaplatil zhruba 4,5 libry. A jelo se.

Jelo. Po dálnici. Poprvé se tak dívám po skotské krajině. Je zvlněná. Jak tomu tady říkají? To bude ta Lowlands. V půl dvanácté přijíždím do Athén severu. Tak se aspoň říká Edinburghu. Proč? To jsem pochopil velmi brzy.

Co má povídat. Prostě krása. Edinburgh je skutečně nádherné historické město. Navíc když vystoupíte z autobusu, tak vás ovane velmi chladný vzduch. Je tu jiné klima. Já jsem si to pro sebe pojmenoval jako severské. Pro mě je to zatím nejsevernější místo, kam jsem se dopravil. Ale vím, že mířím ještě výš.

Pokračování příště


Reklama

Hodnocení

Zatím nikdo nehodnotil