Barcelona - španělská brána do Evropy: Chlouba Katalánska (Catalunya)

15. duben 2007  Redakce MS   Města  5219 zobrazení  2084 slov

Chlouba Katalánska je bezesporu Barcelona. Velkoměsto u Středozemního moře je vstupní branou hned po Geroně na Pyrenejský poloostrov a naopak španělskou branou do Evropy. Město zaujme svou pestrostí, milovníky architektury a zvláště gotiky přímo uchvátí. Průvodce vám mimo jiné nabízí podrobný popis památek nejen ve čtvrti Gótico ale i historii města.

Pod ochranou římského zdiva nalezneme zbytky Augustova pohanského chrámu, uvidíme je v sídle přírodovědců, v Centre Excusionista de Catalunya. Část této zdi ze 4. století, která město chránila až do 13. století, je dobře vidět, když se vydáme z Plaza Berenguer III. ulicí Tapinería. Část tohoto objektu zůstaly zachovalé i poté, Jaume I. Dobyvatel dal vystavět nové hradby, protože staré se využily jako opěry pro nové přístavby.

Reklama

Na druhé straně hradeb, na Plaza del Rei, stojí muzeum historie města, v jehož podzemí můžeme vidět další vykopávky z římského období. Kdysi tu byly lázně s bazénem, nalezly se zde i vodní kanály a amfory.

V době, kdy Barcelona byla hlavním městem katalánsko-aragonské koruny a prožívala prudký rozvoj, většina původně románských staveb byla přestavěna a rozšířena. Některé památky se však přece jen zachovaly: v katedrále je to kaple Santa Lucia (13. století), prvky portálu Sant Iu a křížové chodby, klášter Sant Pere de les Puelles (12. století) a starý benediktinský klášter Sant Pau del Camp, který stojí nedaleko Rambly. Kostel má půdorys řeckého kříže a překrásné kapitely v křížové chodbě. Za zhlédnutí rozhodně také stojí románská kaple San Lazaro (12.století) ve staré budově Hospital dels Mesells a galerie v biskubském paláci (13.století).

Barcelona má spoustu gotických památek; pocházejí z dob jejího největšího rozkvětu. Mnoho jich najdeme, i když zdaleka ne všechny, ve čtvrti Barrio Gótico. Mezi nejdůležitější určitě patří budova radnice zvaná Casa de la Ciutat na náměstí Plaza Sant Jaume. Zachovaly se v ní podstatné části domu z roku 1370, v 19. A 20. století k ní přibyly nové přístavby. Fasáda v ulici Calle de la Ciutat má nádherný portál a krásně tvarovaná okna. V belle étage můžeme vstoupit do sálu rady sta moudrých, Saló de Cent, s gotickými oblouky podpírajícími dřevěný strop. Z téže epochy pocházejí domy kanovníků za katedrálou. Spojovací chodba s palácem Generality je však už v novogotickou rekonstrukcí. Dnes v něm sídlí prezident katalánské Generality.

Katedrála stojí na místě bývalého románského kostela, který zase nahradil prapůvodní předkřesťanský chrám. Katedrála je trojlodní s ochozem kolem chóru a kaplemi umístěnými mezi sloupy. Věže ve stylu katalánské gotiky jsou osmihrané. Gotická západní fasáda vznikla teprve v 19. století. Portály Sant Iu a Piedad a kaple Santa Lucia v křížové chodbě jsou nejkrásnějšími detaily této stavby. Křížová chodba byla postavena v 15. století. Hluboko dovnitř vsazenými okny proniká do interiéru katedrály lomené světlo.

Horní část chóru se vyznačuje neobyčejnou řezbářskou výzdobou z konce 14. století, v dolní části byly na počest kapituly Zlatého rouna roku 1519 rozmístěny znaky členů řádu. V kryptě svaté Eulalie pod hlavním oltářem uvidíme jemně opracovaný alabastrový sarkofág. Oltářní obrazy, které představují svatého Gabriela, svatého Ambrosia, svatého Martina a proměnění Krista jsou nejcennějšími uměleckými poklady katedrály.

Ve velkém královském paláci Palau Reial Major katalánsko-aragonské koruny zaujímají mezi pamětihodnostmi významné místo kaple svaté Aguedy a Saló de Tinell. Kaple byla postavena roku 1302, oltářní obraz Condestable je bezpochyby jedna z nejlepších prací malíře Jauma Hugueta (1464-65). Trůnní sál pochází z roku 1359 a překlenuje ho šest podpůrných oblouků. V něm přijali katoličtí králové Kolumba, když se vrátil ze své objevitelské cesty z Ameriky. Na náměstí Plaza del Rei stojí rovněž Palau del Lloctinec, palác místokrále z 16. století. Dnes je v něm umístěn archív koruny aragonské.

Středověká loděnice Les Drassanes leží nedaleko přístavu a jsou největší a nejzachovalejší zařízení tohoto druhu. Byly vybudovány ve 14. století na místě mnoha menších loděnic a dnes je v nich muzeum námořní plavby s replikou lodi, s níž bojoval Juan de Austria v bitvě u Lepanta (1571). U loděnic se zachoval jediný kus středověké zdi ze 14. století. Hospital de la Santa Cruz, který dala postavit roku 1401 Rada sta moudrých, aby se nemocnice z různých částí města spojily v jeden celek, má jeden ústřední dvůr.

Během doby se k nemocnici přistavovaly další budovy, jako například barokní dvůr rekonvalescentů nebo novoklasicistický chirurgický pavilon. Dnes je tu umístěna katalánská knihovna. Llotja je stará obchodní burza ze 14. století s novoklasicistickou fasádou. Je dost kuriózní, že tato budova stále ještě slouží jako barcelonská burza. V barokním kostele La Mercé, který původně patřil ke konventu milosrdných bratří, se uctívá gotická socha ochránkyně a patronky Barcelony, Boží matky milosrdné.

Městskou čtvrtí Ribera, jejíž ulice se křižují v pravých úhlech, vede ulice Montcada. Existovala již ve 12. století a bydlely v ní nejmocnější šlechtické rodiny města. V palácích Palau Aguilar a Palau del Baró de Castellet (15. století) je dnes Picassovo muzeum. Vystavuje se tu sabartésovská pozůstalost, která zahrnuje celé Picassovo grafické dílo, obrazy vzniklé v Barceloně a 58 děl z cyklu Meninas (Dvorní dámy - cyklus inspirovaný stejnojmenným obrazem Velézquezovým). Z dalších obrazů tu můžeme vidět Harlekýna (1917) a Portrét paní Canalsové z umělcova růžového období. V barokním paláci Dalmases (17. století) se dochovala gotická kaple.

El Pi je jeden z nejstarších kostelů ve městě (14. století) a jeho věž tvoří jeden z nejcharakterističtějších rysů gotické čtvrti. Na fasádě nás zaujme i rozměrná rozeta. Kostel Santa Ana stojí dodnes jakoby v ústraní, ačkoli nedaleko Plaza de Catalunya (náměstí s fontánami) kypí velkoměstský život. Jeho stavba trvala dvě století a je charakteristická tím, že zachycuje přechod od románského stylu ke gotické architektuře. Za nejlepší výtvor katalánské gotiky pokládají mnozí obdivovatelé chrám Santa María del Mar. Stavěl se ve 14. století. Jeho harmoničnost tkví v jasných liniích, tlumenosti světla v interiéru a v průzračnosti stavebních prvků zdůrazněných neuvěřitelně stylizovanými osmihrannými sloupy.

Poslední klenot barcelonské gotiky najdeme na okraji města. Klášter Pedralbes založila roku 1326 královna Elisenda de Montcada. Rychlý postup stavebních prací způsobil, že kostel, křížová chodba s třemi galériemi a klášterní budovy tvoří vzácnou harmonickou jednotu. V presbyteriu vedle oltáře je náhrobek zakladatelky. Směrem ke křížové chodbě je na něm umístěna skulptura, která ukazuje, jak královna v tomto klášteře trávila poslední léta svého života.

Se znovuoživením katalánské kultury v 19. století (renaixenca) vzniklo na přelomu století ve výtvarném umění široké hnutí modernismu. Jeho architektura se stala charakteristickým znakem Barcelony. K nejvýznačnějším představitelům tohoto hnutí patří: Autoni Gaudí a Lluís Domenech i Montaner. Mezi nejznámější stavby z bohaté sbírky těchto architektů patří zejména Sagrada Famillia, nedokončený chrám Smíření - symbol města a mistrovské dílo Palau de la Música Catalana - koncertní Palác katalánské hudby.

Sagrada Familia architekt Gaudí koncipoval jako velký chrám smíru, jako "katedrálu 20. století", s jejíž stavbou započal už roku 1882 diecézní architekt Villar, věnoval Gaudí tomuto objektu od roku 1883 až do své smrti v roce 1926 veškerou svou tvůrčí sílu. Mohutná stavba s dvanácti vysoko čnějícími věžemi se mezitím stala nejvýraznějším bodem v siluetě Barcelony. Ještě stále je katedrála nedokončená, přes veškeré kontroverze se však na stavbě pokračuje především díky peněžním darům. Domácí a zahraniční umělci se pokoušejí Gadího dílo dokončit.

Srdcem Barcelony je třída, lépe spíše bulvár Ramblas (Las Ramblas). Je bezpochyby nejživějším místem města. Tato pestrá a živá ulice se táhne od Plaza Catalunya (náměstí s fontánami) až k přístavu (nábřeží s molem a dominantním vysokým podstavcem se sochou Krištofa Kolumba), byla původně korytem potoka. Ten tekl podél městských hradeb, které se postupem času stávaly těsnými a rozšiřovaly se. Tím se z Ramblas stala ulice vedoucí středem města.

Nachází se zde kláštery, paláce a univerzitní budovy. Uprostřed zůstala volna, široká promenáda, která byla později osázena stromy a květinami vybraných barev. Bulvár je postupně rozdělen na tematické úseky: Rambla de Canaletas (hned za náměstím Catalunya se jmenuje podle kašny), Rambla dels Estudis (podle univerzity Estudi General) - obecně se nazývá Rambla dels Ocells (Rambla ptáků) a Rambla de les Flors (květinová Rambla)

V roce 1992 se konaly v Barceloně letní olympijské hry. To byl další důvod k přestavbě města a postupnému zbourání staré tovární čtvrti blízko moře. Jako vzpomínka byly zachovány zachovalé osamoceně stojící tovární komíny. Vyrostla zde, v Pouble Nou ve čtvrti Barceloneta, zbrusu nová olympijská vesnice. Dominantní stavbou této nové moderní čtvrti jsou dvě výškové budovy, které jsou nejvyšší v Barceloně a tvoří orientační body. Zaujme i veliká třpytivá ryba (nejedná se o živou).

K shlédnutí stojí i dva stadiony. Nový Olympijský stadión postavili architekti Gregotti, Correa, Mila, Margarit a Buxadé. Uchovali fasádu stadiónu z roku 1929 a integrovali ji do kompletního nitra stavby. Najdete ho na vrchu Montjuic, který je přímo nad čtvrtí Pueblo Seco u moře. Tím druhým je Nou Camp - stadion světoznámého fotbalového klubu FC Barcelona, který místní nazývají familiérně Barca. V tomto klubu hrál např. Brazilec Ronaldo nebo Portugalec Figo, jenž později přestoupil do nenáviděného rivala Real Madrid.

Barcelona je živým velkoměstem, leží v oblasti středomořského přímořského klimatu, které se vyznačuje poměrně suchým létem. Z hlediska vegetace tu jsou typické věčně zelené a jehličnaté stromy, které nejsou náročné na vodu. Typickým stromem je dub, přesto vzhledem k dlouholeté nešetrné zemědělské činnosti místních byly původní oblasti téměř zničeny a místo nich najdeme křoviny. Také kolem Barcelony je spoustu turistických středisek, zejména na severovýchodně podél pobřeží dnes již notoricky známé Costa Brava.

Do katalánské metropole je nejlépe se dopravit z Prahy letecky. Pokud zvolíte mnohem levnější a častější formu dopravy - auto nebo autobus, tak cesta trvá z českého hlavního města kolem 26 hodin, za předpokladu plynulé jízdy s nutnými přestávkami na "jeden zátah". Pojedete v Česku po dálnici D5 přes Plzeň na Rozvadov a odtuď přes Německo na Norimberk (Nuerenberg), Heidelberg, Karlsruhe a Freiburg. Ve Francii přes Mulhouse, okolo Dijonu na Lyon k Montpellieru a Perpignanu. A ve Španělsku přes Geronu.

Průvodce byl psán 25. června 2002


Reklama

Hodnocení

Hodnocení: 3 hvězdiček / Hodnoceno: 1x