Boloňa (Bologna) - Rudé město: Vítejte v kraji Emilia Romagna

Vzhledem k válečným šarvátkám mnoha místních šlechtických rodů, bylo až s podivem, že alespoň dvě rodiny vynikly díky své kulturní podpoře celé oblasti. Umožnilo jim to získání vévodství za podpory papeže a vlivných kardinálů. Rod Farnese ovládal od pozdní renesance až do doby baroka západní Emilii a rod Este již od středověku panoval ve Ferraře a Modeně. Jejich vláda umožnila téměř bez zábran rozvoj architektury, sochařství a malířství.

Novostavby v přímém sousedství mnoha uměleckých děl, cenné architektury a středověkých staveb dávají tušit těžký osud, který tuto oblast postihl v období boje proti fašismu. Nikde jinde v Itálii nezanechala druhá světová válka tak hluboké rány jako v Emilii Romagni. Zde probíhala frontová linie, o kterou se sváděly zuřivé boje mezi ustupujícím, partyzány napadeným německým Wehrmachtem a od jihu pronikajícími Spojenci.

Na hlavních náměstích jsou velké desky s černobílými portréty mučedníků v boji za osvobození celé oblasti, při kterém pochopové SS bezohledně vykonávaly Hitlerovy zločinné rozkazy na ženách a dětech partyzánů. Fakt, že na druhé straně Spojenci při podpoře hnutí odporu zřejmě bez ohledu na ztráty házeli bomby na Němci obsazená města, mohl být i podvědomou pomstou kraji, který dal Itálii Duceho. Benito Mussollini se totiž narodil roku 1883 v Predappiu, kde se i dnes jeho hrob těší neobyčejné úctě.

Boloňa (Bologna) - rudé město. To není jen povrchní klišé, kterým se tato metropole "chlubí". Je to přídomek, který se náramně hodí. Vždyť už v roce 1893 dokázali socialisté sestavit městskou vládu v sousední Imole. A odtuď se během krátké doby socialistické myšlení rozšířilo do celého kraje Emilia Romagna. To se ještě více upevnilo po druhé světové válce, kdy se region zcela orientoval vlevo. A od té doby neustále místní obyvatelé svěřují svá města do rukou komunistům a socialistům. Na rozdíl od socialismu sovětského typu, tady, projekt státu dělníků a rolníků se vydal správným směrem. Proto dnes zde nenajdete hospodářství v rozvalinách, nýbrž naopak.

Rudé není jen smýšlení místních lidí, v Boloni je rudé kde co. To co vás zaujme na první pohled, to je rudá barva pálených cihel, z kterých je ve městě postaveno téměř vše. Boloňa je plná krásných historických staveb. Úchvatné jsou noblesní budovy, z nichž jsou vytvořeny obloukovité ulice a náměstí. Právě tady se můžete projít pod ochranou arkád. A to hned třeba až 35 km. Pojďme tedy na procházku a podívejme se společně, co Boloňa nabízí ke shlédnutí.

Všechno podstatné najdeme hezky pohromadě v centru města, které je "obehnáno" silničním okruhem, tak podobném jako je Gočárův v českém Hradci Králové. Na hlavní náměstí Piazza Maggiore, jenž je v pomyslném středu historického centra, vede mnoho přímých hlavních tříd. Samotné náměstí je typickým příkladem italské městské architektury. Obdélník lemují mohutné paláce s již zmiňovanými arkádami a zvlášť dominantní je kostel Basilica di San Petronio. Je to chrám městského patrona, patřící k největším křesťanským kostelům a i proto je jedním z nejvýznamnějších chrámů Páně v Itálii.

San Petronio, který byl v roce 1390 naplánován v délce 200 m, na vás učiní dojem již jen svou velikostí. Avšak i tato stavba, jak již bývá zvykem, je nedokončena. Kromě chybějící příčné chrámové lodi, nedodělaná je i fasáda. Proto se vám může zdát, pokud stojíte na náměstí, že se kostel sem nehodí. Že mu něco chybí. Spodní část fasády je obložena honosným mramorem, ovšem větší část pohledové plochy je jen z rudých pálených cihel. Interiér je plný uměleckých děl, kterým pravděpodobně nebudete věnovat dostatečnou pozornost, nýbrž na vás mnohem více zapůsobí obrovská hlavní loď. A tomu se skutečně špatně konkuruje...

Hned vedle kostela se nachází pozdně gotický Palazzo dei Notai a od západu náměstí ohraničuje Palazzo Comunale (zvaný i D≈Accursio), což je radnice. Všimněte si balkonu nad portálem, na kterém zahlédnete bronzovou sochu papeže Řehoře XIII., velkého reformátora kalendáře, který pocházel právě z Boloně. Jsou tu i muzea. Za všechny jmenujme především Museo Giorgio Morandi. Spisovatel Umberto Eco jednou o moderním mistru zátiší řekl, že "přinutil prach ke zpěvu". S tímto boloňským malířem se seznámíte prostřednictvím 200 jeho obrazů a věrné kopie jeho ateliéru.

Šikmo naproti radnici se tyčí Palazzo di Re Enzo s cimbuřím. V roce 1249 byl po prohrané bitvě Boloňany zajat a v tomto paláci až do své smrti vězněn sardinský král Enzo. Na východní straně náměstí se projde arkádami do tzv. Quadrilatero. Zde se otevírá malá síť uliček s restauracemi a kavárnami. Proč právě tady si neposedět a ochutnat místní cappuccino či tortellini nebo slavné ragú alla bolognese?

Přes ulice Via degli Orefici a Via Caprarie se dostanete na trojhranné náměstí, nad jehož špičatými úhly se do výšky tyčí dominanty Boloně Torre Asinelli a Garisenda. Pokud se rozhodnete pro výšlap, po 55 metrech stoupání upozorňuje nápis na desce, že jste dosáhli výšky terasy šikmé věže v Pise. O dalších 42 m výše můžete při dobrém počasí dohlédnout až na Rimini a na Alpy. Naproti, na jižní straně stojí Loggia della Mercanzia, klenot světové gotiky.

Vlevo od vás začíná ulice Via Santo Stefano, vroubená nádhernými paláci, po níž dojdete ke stejnojmennému kostelnímu komplexu. Jedná se o soubor malých kostelních staveb, kaplí a křížovnických chodeb, jejichž spojením vzniklastředovká napodobenina svatého Jeruzaléma. Nejstarší stavba Basilica SS.Vitale e Agricola je zasvěcena dvěma mučedníkům ze 4. století. Vedle, v San Sepolcro, odpočívá biskup Petronius. Nejvíce asi zaujme zdobnost, která tu nachází vyjádření v podobě uspořádání různě zbarvených pálených cihel.

Milovníci architektury a kultury jistě vyhledají i palác Palazzo dell≈Archiginnasio či kostel Basilica di San Domenico. Výstavbu paláce zadal v roce 1561 papež Pius IV. a položil tak základní kámen akademie umění a práva. Tímto krokem přivedl vysoké učení v Boloni pod jednu střechu a pod kontrolu Vatikánu a zároveň zarazil ctižádostivým Boloňanům plán na rozšíření městského kostela tak, aby byl větší než sv.Petr v Římě. V roce 1221 zemřel v Boloni Španěl Domenikus, zakladatel po něm pojmenovaného žebravého řádu. Po jeho smrti byla zahájena stavba kostela s jeho hrobkou. Právě tato bazilika stojí k návštěvě z jednoho prostého důvodu. Uvidíte zde přehlídku italského sochařství od pozdního středověku až k renesanci.

Na závěr však nelze nepřipomenout, že zaručeně musíte vidět bronzovou sochu Neptuna. Na každém pohledu, na každém prospektu o městě tento skvost uvidíte. Boloňa se tímto uměleckým dílem pyšně předvádí a je jedním ze symbolů města. Fontana del Nettuno, je vlastně bronzová postava dominující fontáně, kterou najdete kousek od náměstí Piazza Maggiore. Boha moří na zakázku papeže Julia II. v letech 1564 až 1566 v heroické nahotě vytvořil vlámský sochař Jean de Boulogne. Jako perličku dodám, že v přísně mravním baroku, byl bohu vod dodatečně přidělen fíkový list. Dnes ale opět si můžete sochu prohlédnout v celé kráse, jak ji rodák z Vlámska stvořil.

Boloňa (Bologna) je dnes silným průmyslovým a administrativním centrem. Ulice jsou plné lidí, aut, mládeže na motorkách a skútrech, kterých jsou zde stovky. Díky své středomořské poloze město netrpí zimou, spíše naopak. Avšak i v nížině, v podhůří Apenin, může nemile překvapit větrná smršť s přívalovým deštěm, tak jak jsem to poznal na vlastní kůži.

Průvodce byl psán 29. srpna 2002