Vídeň (Wien) je monarchie i v dnešní době na každém kroku

Obrovský Nový Dvorní hrad (Neue Hofburg) byl postaven až v roce 1913 a podle záměrů Gottfrieda von Sempera měl tvořit součást plánovaného Císařského fóra. Dnes se v Hofburgu nachází kancelář spolkového prezidenta, často využívané kongresové centrum a několik úřadů.

Celá historická a nejstarší část Vídně - Innerestadt je sevřena mezi Dunajským kanálem a luxusní Ringstrasse. Císař František Josef v roce 1857 přikázal strhnout staré městské hradby a na jejich místech vybudovat nový okružní bulvár. Ten se skládá z devíti úseků o celkové délce 4,5 km a šířce 57 metrů. Kolem ní vyrostlo mnoho reprezentativních veřejných i soukromých budov, při jejichž výstavbě se uplatnily imitace různých architektonických stylů. Najdete i zde Burzovní dům (Boerse), Univerzitu (Universtitaet), Radniční park (Rathauspark) s budovou Radnice (Rathaus), Parlament, Justiční palác (Justizpalast), Náměstí Marie Terezie (Maria-Theresien Platz) s muzejními budovami nebo Státní operu (Staats-oper).

Hlavním magnetem Vídně je však Schoenbrunnský zámek (Schloss Schoenbrunn). Přes veškerou nádheru zdejší areál nepůsobí pompézně. Spíše z něj vyzařuje líbeznost a půvab. V roce 1559 Maxmilian II. Schoenbrunn zakoupil od původního majitele a přestavěl jej na lovecký zámek. V roce 1683 jej Turci při obléhání Vídně zničili, a tak tu později podle plánů Johanna Bernharda Fischera z Erlachu vyrostl palác, který můžeme dnes vidět. Z Habsburské dynastie zdejší palácový zámek nejvíce okouzlil Marii Terezii, která se sem spolu se svým manželem Františkem I. Štěpánem Lotrinským a svými 16 dětmi nastěhovala.

V letech 1805 a 1809 zde pobýval Napoleon, v roce 1830 se tu narodil budoucí císař František Josef. A v roce 1918 zde v Modrém salónu jeho prasynovec a nástupce Karel I. podepsal abdikační prohlášení, kterým se definitivně rozpadla habsburská monarchie Rakousko-Uhersko. Za návštěvu určitě stojí přilehlý zámecký park, jenž je upraven částečně v romantickém stylu. Nachází se zde zoologická zahrada s největším skleníkem v Evropě.

Vídeň je i známa svým Prátrem (Prater). Tento skoro 15 kilometrů dlouhý areál, protkaný mnoha starými říčními rameny, lesíky a loukami, původně sloužil jako císařská obora. V roce 1766 jej Josef II. otevřel pro veřejnost a od té doby se z něj stala oblíbená rekreační oblast. V útrobách areálu jsou sportovně založeným návštěvníkům určeny pěší a cyklistické stezky, tenisové kurty, golfové hřiště, dostihová dráha, fotbalový a cyklistický stadion. Samozřejmě právě tady se nachází obrovské ruské kolo (Riesenrad). Impozantní, 67 metrů vysoká železná konstrukce už budila pozornost v sezóně 1896-97.

Dnešní Vídeň je poměrně klidným městem a místy připomíná Prahu. Společná historie je vidět i při letmém pohledu do místních stránek telefonního seznamu. Najdete zde spousta Prohazku nebo Nowaku, rodilé Rakušany s českými předky, jenž odešli do Vídně "na zkušenou" a patrně zůstali. Rakouská metropole si potrpí na čistotu, úhlednost, "vyšňořenost" obchodů jako za časů monarchie, na tradiční kavárenskou kulturu (Café Central). Získáte tu však jeden podstatný dojem: neustálá vzpomínka na monarchii. Nechuť si uvědomit, že dnešní Rakousko není velmocí a xenofobní nálady město a zemi přímo sžírají.

Průvodce byl napsán 21. března 2002